Božidara - Veronika Hurdová

Božidara, román o třech generacích žen od Veroniky Hurdové

Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.

Božidara je babička, kterou jste možná neměli. Ale měli byste chtít. Pro vaše dobro.

Umí péct vánočky, ale většinou se netrefí na Vánoce. Nemá vkus, zato má styl. Respektuje všechny živé bytosti, ale na plotě jí visí cedule "Zákaz chcaní psů". Její slovník nepatří k nejvybranějším.

Je moudrá, ale ne přemoudřelá. Radí jen na výslovné požádání. No dobře, někdy i bez něj. Ale vydržet se to dá.

Je s ní sranda. A není s ní nuda. V trapnosti se nepochopitelně vyžívá. A zatáhne vás do ní, ať už budete chtít, nebo ne.

Naštvat ji či urazit se zdá být nemožné. Ale pokud jde o princip, radši se jí kliďte z cesty. Její smysl pro spravedlnost je svérázný, ale stojí za to nad ním popřemýšlet.

Všechna trápení světa vyléčí buchtami. S mákem. S cukrem. A s rumem. Hodně rumem. A ve zvlášť naléhavých případech vás počastuje konopím.

Božidara je žena, která se nebojí žít ani umřít. A přece je na světě jedna věc, ze které strach má.

JAKÝ ŽIVOT BYS ŽIL, KDYBY TI BYLA VŠECHNA "MUSÍŠ" A "NESMÍŠ" U PRDELE?

Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění.

Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná.

Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na pů roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl?

VYRAŽTE SPOLU S BOŽIDAROU NA BLÁZNIVÝ ROAD TRIP. NEBUDETE LITOVAT. DOST MOŽNÁ TO BUDE CESTA VAŠEHO ŽIVOTA.

Vlastnosti

• 512 stran, pevná vazba

Slova autorky

Tak jako všechny mé knihy, i tato ke mně přišla v podobě jedné jediné nosné myšlenky: 

Jaké by byly naše životy, kdybychom je žili podle sebe? Bez ohledu na to, co si myslíme, že bychom měli. Bez ohledu na to, co po nás požadují druzí.

V zimě 2021 jsem se shodou náhod ocitla na samotě v portugalských horách. A tam ke mně poprvé přišla Božidara.

Původně jsem si myslela, že to bude mé o dvacet let starší já. Jenže ona byla tvrdohlavá a pod rukama mi ožila ve velmi svéráznou bytost, která má se mnou spoustu věcí společných, ale v mnohém se ode mě liší.

Když jsem začala psát její příběh, zdálo se mi, jako by už někde existoval. Jako bych ho jen stahovala odkudsi, kde je již dopsaný, a na mně je pouze přenést ho na papír.

Zdaleka ne všechny scény jsem vymyslela. (A už vůbec ne prožila.) Ale v mých představách byly tak reálné, že když jsem se po půl roce psaní s postavami loučila, bylo mi smutno, jako kdybych opouštěla dobré přátele.